Dne 27. 1. 2022 Copy
Nejste si občas při psaní jistí? Není se zač stydět, čeština je záludná potvůrka, která do svých pastí nezřídka chytí i studované bohemisty. Proto jsme pro vás připravili přehled oblastí, kde dostává pravopis denně na frak. Mrkněte na něj… třeba vám v tom uděláme jednou provždy jasno a příště sednete ke klávesnici s odhodlaným úsměvem místo krůpějí potu na čele.
Náš mateřský jazyk nepatří mezi nejjednodušší na světě a chyby v českém pravopisu jsou běžným jevem i u lidí s vysokoškolským vzděláním.
A začneme hezky zostra u oblíbených čárek ve větě. Často je podceňujeme a při rychlém datlování třeba na sociálních sítích se jimi ani nezdržujeme. Ale pozor: vynechaná čárka může razantně změnit smysl sdělení.
Demonstruje to věta: „V restauraci seděl host, který krájel řízek(,) a dívky.“ No máte to svědomí zde čárku vynechat? A jistě souhlasíte, že třeba v příkazu „jezte, děti“, bude potenciální důsledek chybějící čárky fatální.
Jelikož interpunkce je zřejmě největší pastí českého pravopisu, těžko tu v jediném odstavci pokryjeme všechny její zákeřnosti. Raději vás proto odkážeme do jazykové příručky Ústavu pro jazyk český k vysvětlivkám o psaní čárek v nejrůznějších situacích. Najdete zde:
záludné infinitivní konstrukce,
drzé spojky „nebo“, které se tváří, že odporují, a přitom spojují,
čárky v jednoduchých větách
i zapeklitá souvětí.
Jedno z nejvyšších míst v hitparádě pravopisných chytáků by jistě obsadila i nerozlučná dvojka zájmen mě a mně. Pokud neudržíte v hlavě, že máte vyzvednout dcerku z hudebky, natož pak že se 2. a 4. pád pojí s tvarem mě, zatímco 3. a 6. pád s tvarem mně, máme pro vás pomůcku. Jen nahraďte zájmeno já zájmenem ty a řiďte se následujícím pravidlem:
tam, kde byste řekli tebe, patří mě,
a kde by mělo být tobě, použijte mně.
Anebo si vezměte na pomoc mnemotechnického Vaška:
Kde vyskloňujete trojslabičné Vaškovi, budou 3 písmenka mně,
kde by stálo dvojslabičné Vaška, pište 2 písmenka mě.
Dalším oříškem češtiny, který ne vždy rozlouskneme správně, jsou přídavná jména účelová a dějová. Máte v šufleti kreslicí potřeby, nebo kreslící potřeby? Nejspíš to první, protože jde o potřeby sloužící ke kreslení, tedy k určitému účelu. Nikoli potřeby, které vám právě v šufleti samy kreslí obrázek. V takovém případě by šlo o přídavné jméno dějové, které popisuje probíhající děj kreslení.
Správně je tedy:
lepicí páska (je určená k lepení),
řadicí páka,
plnicí pero,
chladicí box,
balicí papír
či žehlicí prkno.
Klidně ale můžete říct i: táta žehlící košile – protože táta právě teď stojí u prkna a žehlí a zaslouží si tak koncovku -ící.
Někteří z nás tápou i při zacházení se slovesem být.
V 1. osobě množného čísla tak často vídáme chybné bysme či by jsme, zatímco správně je pouze a jedině bychom.
V 2. osobě množného čísla pak píšeme pomýlené by jste, avšak správný tvar je byste.
Podobně se dopouštíme chyb i v jednotném čísle. Tvarům bysem, by jsem a by jsi se rozhodně vyvarujte a místo nich pište pouze bych a bys.
Mnoho z nás ani netuší, že jde o dvě rozdílná interpunkční znaménka, jiní se jejich rozlišováním odmítají zdržovat. A přiznejme si to, třeba na Facebooku k nim přistupujeme bohorovně skoro všichni. Pro ty z vás, kteří by chtěli pomlčku (delší vodorovnou čárku „–“) a spojovník (tu kratší „- “) psát skutečně tam, kam patří, máme pár základních pravidel.
Spojovník bez mezer mezi výrazy patří například do:
složených přídavných jmen: sociálně-ekonomický,
těsného spojení přídavných jmen: skladatel-textař, zpěvačka-herečka,
některých cizích jmen: Rimskij-Korzakov,
těsných spojení místních názvů: Brno-Slatina, Praha-Hlubočepy,
konstrukcí, kde použijete sloveso na začátku věty se spojku -li: znáš-li,
na konci slov dokončených později: tří- až čtyřpokojový byt
nebo při dělení slov na konci řádku.
Chyták pro zvídavé: Konstrukce, kde dokončíte slovo později, vyjádříte i čísly: 3- až 4pokojový. Ale pozor – složeniny z číslic a slov nepíšeme jako: 4-pokojový ani 4 pokojový, ale těsně připojené k sobě, tedy: 12stupňové pivo nebo 4pokojový byt.
Pomlčku s mezerami pro přehlednost napíšeme:
v místních jménech, pokud je alespoň jedna složka názvu víceslovná: Praha 6 – Ruzyně,
a oddělujeme s ní části vět místo čárky k vyjádření rozsahu, vztahu či pauzy.
Bez mezer pak pomlčku klademe pro vyjádření:
významu od… do… (máme otevřeno 8–20 hodin),
rozsahu až (strana 23–26),
významu proti či versus u jednoslovných výrazů (dálnice Plzeň–Praha, utkání Ostrava–Pardubice, dvojice Suchý–Šlitr).
Pomlčka hraje jednu z hlavních rolí i v zápisu časových a finančních údajů, například:
v letech 1989–2000, návštěvní hodiny 9–17 hod, snídaně 7.30–9.00
nebo prodejní cena 100,–.
A je tu další špek: Víte, jak psát správně kalendářní datum? Bingo! Za dnem má být mezera. Správně je tedy 13. 1. či 13. ledna 2022. A jelikož u spojování víceslovných složek děláme z obou stran pomlčky mezeru, časové období napíšeme takto: 13. 1. – 15. 1. A i když ÚJČ doporučuje variantu s mezerami, pravidla typografie umožňují časové období napsat i takto: 13.–15. 1.
Svět pomlčky teď opustíme a řekneme si, jak správně zapisovat denní dobu. Mezi hodiny a minuty patří:
tečka bez mezery: 9.45.
nebo dvojtečka: 09:45, 9:45 apod.
A když jsme u hodin, minut a sekund, tak za číselné hodnoty klidně používejte české zkratky h., hod., min., s, ale správně jsou i mezinárodní zkratky h, min, s.
Že jsme ani zdaleka nevyjmenovali všechny časté chyby? O to jsme se ani nesnažili. Chtěli jsme jen upozornit na ty, které nás nejčastěji bijí do očí.
Ale máme pro vás radu: až si zase nebudete stoprocentně jistí, kam vrznout jednoduché i či ypsilon, co s interpunkcí, nebo jak se skloňuje které slovo, mrkněte do Internetové jazykové příručky. Případně zagooglujte, protože internet je plný článků, jako je ten náš. A věřte, že cesta za poznáním vede jen přes pár kliků.
Pokud potřebujete kvalitní obsah nebo jakékoli další služby v online marketingu, obraťte se na nás. V onlinu to umíme a rádi se s vámi o to podělíme.
Zdroj fotografií: In creative